Nemůžete se pořád dokopat ke cvičení a vše svádíte na nedostatek času? S tím je konec. Trenérka Lu Gregorová vás přesvědčí, že cvičit můžete klidně během vaření. Jak často byste se měli hýbat, pro koho je učený CrossFit a kde si s ní můžete užít v říjnu parádní outdoorový trénink?
Luci, Ty jsi známá hlavně díky CrossFitu, kterému se dlouhodobě věnuješ. Pro koho je takový typ cvičení určený?
Myslím, že jsem známá kvůli CrossFitu a olympijskému vzpírání, tedy aspoň doufám. CrossFit ve svém základu může být vhodný pro všechny, kdo nemají nějaká výrazná omezení pohybu či nějaké zranění. Možná by se mnou teď mnoho trenérů polemizovalo, ale myslím, že aby si člověk mohl CrossFit užít v plné míře, je dobré být nezraněný. My pak samozřejmě v CrossFit HomeTown umíme pracovat i s lidmi, kteří mají nějaká zranění či omezení, ale to už je individuální práce. CrossFit je skvělý na nabrání kondičky a síly, je super pro lidi, které nebaví rutina a chtějí umět od všeho tak trochu a užívat si varietu tréninku. Pak je jedno, kolik člověku je, nebo v jaké je kondici. Na hodinách pracuje každý podle sebe a své úrovně.
Kolikrát týdně by se podle tebe měl běžný člověk hýbat, aby se udržel v kondici? Nemyslím tím teď vrcholové sportovce.
Myslím, že by se běžný člověk měl hýbat úplně každý den. Vážně. A tím nemyslím trénink jako takový, ale pohyb. Problém dnešní doby je, že potřebujeme vše dávat do škatulek a měřit a přijde nám, že cokoli mimo neplatí. Takže mám třikrát týdně na hodinu trénink. To je to, co se počítá, a tím mám splněno. Myslím, že to nestačí. Mně by se líbilo, kdyby lidi přemýšleli spíš v rámci dnů. Každý den strávili alespoň třiceti minutami chůzí, prošli se z práce domů nebo do práce. Našli si večer čas na tři až pět minut a vydrželi v dřepu nebo střídali výdrže v prkně. Tančili, klidně večer v koupelně, prostě se hýbali. A pak k tomu všemu chodili dvakrát až třikrát týdně trénovat. A o víkendu vzali kolo a vyrazili na výlet. Myslím, že aktivní životní styl je to, co člověka udrží v kondici. Chce to trochu změnit myšlení, ale to je to, co nás uchrání od zranění a nemocí. Ne to, že se třikrát v týdnu člověk zničí v gymu a zbylé čtyři dny bude sedět v kanclu, kam dojede autem.
Letos sis prošla plánovanou operací ramene. Jak je na tom teď? Už jsi v plné formě?
Bohužel ne, operace byla rozsáhlejší, než jsem si myslela, a sejmula mě víc, než jsem si myslela. Je to velmi zajímavá zkušenost, bych řekla, a dala mi možnost si uvědomit hodně věcí ohledně sebe, trénování a těla. Obdivuju všechny, kdo se zotavují ze zranění. Pro mne poslední roky trénování a závodění byl život a asi ve správné chvíli přišla tahle operace, protože jsem si uvědomila, jak moc se potřebuji zklidnit a některé věci změnit. Že je na to čas. A že moje tělo a zdraví je priorita, že to nechci hnát na krev a za každou cenu. Těžká proměna, ale správná. Učím se věci přijímat tak, jak jsou. Ačkoliv takhle to zní jako pohádka, taky jsem pár dní probrečela a taky jsem skoro měsíc nechtěla dělat vůbec nic. Byla jsem jak malé vzteklé dítě, nechtělo se mi do gymu, cvičit, poslouchat trenéra. Nic.
Jak teď vypadají tvoje tréninky?
Teď po operaci je to spíš aktivní životní styl než tréninky. Věnovala jsem se tři měsíce rehabilitaci a pak se hodně rychle chtěla vrátit ke vzpírání, ale nefungovalo to. Síla byla, ale cítila jsem, že to není správně. I když to nebylo lehké rozhodnutí, tak jsem se rozhodla, že tento rok dám svému tělu prostor. Trénuji teď třikrát až čtyřikrát týdně pod vedením kamaráda a trenéra Ondreje Tencera. Věnuji se čistě síle, budování svalové hmoty a naučení správných pohybových vzorců a jejich upevnění.
Někdy je dobré umět udělat krok zpátky. Protože v gymu nejsem tolik, jak jsem bývala zvyklá, snažím se o to víc času dělat věci jen tak. Každý den dělám sto dřepů (jen tak), alespoň jednou denně patnáct min dýchám a posiluji střed a snažím se nachodit alespoň patnáct tisíc kroků. Může to znít šíleně, ale je to jednoduché. Dvacet dřepů když se vaří voda. Chůze místo tramvaje, do práce přes park oklikou a večer si pustím Přátele a u toho dýchám a cvičím břicho. To už zní dostupněji, že?
Preferuješ cvičení venku, nebo uvnitř?
Já miluju být venku. Jenže typ sportu, který dělám, vyžaduje docela dost náčiní a určitý typ podlahy, takže se to moc neslučuje. Ale je pravda, že nejšťastnější jsem vždycky byla, když jsem mohla tyhle dvě věci spojit. Třeba v Helsinkách mají celé léto gym venku u vody a takových míst je na světě samozřejmě víc. Mám takový jeden sen, který je dokonce spojený s cvičením venku: chtěla bych si našetřit peníze a vzít si pár týdnů volno a odjet do Tyrolska, kde je crossfit box přímo uprostřed hor. Myslím, že bych se zbláznila štěstím. Ale pokud můžu mít nějaký tip pro čtenáře, snažte se tyto dvě věci spojit: makat v gymu, ale pak vyrazit ven. Víkendy jsou k tomu jako stvořené.
Jednou z možností, jak si zacvičit venku, je třeba Reebok Experience Store, který teď kotví na pražské Náplavce. Máš tam nějaké vlastní lekce?
Reebok Experience Store je skvělý počin, strašně se mi líbí, že Reebok něco takového dělá a dělá to dost dobře. Loď je úplně skvělá a já jsem moc ráda, že toho můžu být součástí. Mám tam pár hodin CrossFitu, taky se tam koná Den s magazínem Kondice, pro který píšu, a hlavně 2. října se tam budou moci lidi potkat se mnou, Luckou Minářovou a Ninou Ladvenicovou a zacvičit si s námi, podívat se na naši společnou epizodu Roadtrips a ptát se nás, na co budou chtít. Pro víc info určitě doporučuji sledovat sociální sítě.
Může na vás přijít kdokoli nebo jsou lekce určené těm, kteří s CrossFitem už nějakou zkušenost mají?
Na hodiny může přijít kdokoliv a je super, že si tam můžete zadarmo vyzkoušet mnoho typů cvičení od CrossFitu před různé tipy Les Mills po jógu, společné výběhy a další. A rozhodně se není čeho bát, na hodinách jsou často právě lidé, kteří to zkoušejí úplně poprvé. A právě o tom to celé je, dát lidem možnost jen tak ozkoušet, nakouknout anebo se potkat se svými oblíbenými trenéry a trenérkami.
