Popová diva Ariana Grande představila světu svou čtvrtou studiovou desku. I přes lolitkovský název Sweetener je to její první ucelený projekt od roku 2016, a především pak od loňského masakru na jejím koncertě v Manchesteru. Právě tato událost Arianu silně poznamenala. A nemůžeme se jí vůbec divit. V nedávném rozhovoru zmínila, že si od té doby prošla doslova peklem. A právě tyto zkušenosti se rozhodla ve své hudbě promítnout a osvětlit. Ale povedlo se jí to?
Nová Ariana ve starém kabátku
Ariana nám přináší téměř padesát minut nového materiálu. Hudebně se na něm nejvíc podepsal legendární hitmaker Pharrell Williams. Jeho nezaměnitelná intra v podobě čtyř stejných taktů za sebou nás provázejí celou deskou. Témata jsou tady různá. Desku uvádí jednoduchý popěvek, který bychom skoro mohli nazvat gospelem. Ale takovou atmosféru hned zvrátí následující skladba Blazed. Na té hostuje právě Pharrell a setkáváme se v ní s úplně klasickou Arianou.
Abychom ale zpěvačce nekřivdili, jsou tady i hlubší skladby a témata. Záležitost God Is a Woman pojednává o ožehavé problematice ženské rovnoprávnosti a ve skladbě Better Off se zase Ariana vyznává z minulého problematického vztahu. Jestli šlo právě o ten s rapperem Mac Millerem, není zcela jisté, ale všechno tomu napovídá. Právě tuto píseň Ariana prý napsala už před docela dlouhou dobou a dlouho se rozmýšlela, jestli se na albu nakonec objeví.
Ženská síla
V posledním roce toho na Arianu bylo moc. Deskou se prolínají témata silných žen. Krom hostujícího producenta Pharrella se navíc na albu objevují jen dva hosté; rapperky Nicki Minaj a v poslední době snad trochu zapomenutá Missy Elliott. Právě minimum hostů tomuto počinu ohromně prospělo. Zdá se, že Ariana konečně našla vlastní hlas a témata na pomezí mainstreamových klasických klišé a malinko hlubších myšlenek se jí rovněž osvědčily.
Lehce experimentální zvuk
Výše zmíněný Pharrell Williams tady odprodukoval celkem sedm skladeb z patnácti. Pharrell je sice zasloužilým veteránem jak v hip hopu, tak i v popu a r&b, dlouho ale žádné desce jiného umělce nevdechnul tolik života. Krom něj Ariana vsadila na své obvyklé spolupracovníky; švédské skladatele Max Martina a Ilyu. Objevuje se tady ale třeba také Hit-Boy.
Střet klasických popových linek a Pharrellova experimentálního ducha přináší desku, která je sice zatraceně celistvá, ale poněkud zvláštním způsobem. Dobře se poslouchá, ale občas máte pocit, že prostě nevíte, co přijde s další skladbou. Je to dobře, nebo ne? Arianě je pořád jen čerstvých pětadvacet let, s albem Sweetener ale dostáváme pocit, že možná už konečně stojíme u zrody velké, a především dospělé zpěvačky.
