Brněnský (nebo snad rusko-brněnský?) Maniak je v rapové hře už nějaký ten pátek, na první studiovou desku byl po několika úspěšných mixtapech tedy ten nejvyšší čas. Když během ledna představil úvodní singl Husky, bylo jasné, že stejnojmenné album přinese všechno to, co si rapperovi fanoušci tolik oblíbili (a to, co jeho haters zase nemůžou vystát). Maniakův energický projev, skvělá selekce beatů a obrovský cit pro hru se slovy tvoří zkrátka a dobře arzenál, který vás jen stěží nechá v klidu. Čekání je u konce a můžeme se podívat, jak to celé dopadlo.
Ještě před recenzí samotnou se ale podívejte na Maniakův nejnovější vizuál ke skladbě Sputnik.
Bude dusno
Desku otevírá právě striktní Sputnik. Jak jinak ostatně pojmenovat start desky ruského vlastence, než podle první vesmírné družice? Striktní a bleskové plivání rýmů je pro Maniaka asi tou nejpřirozenější polohou vůbec a na minimalistické produkci značky Reseted Hoe dokazuje, že „zabodoval malý Brňák“.
Maniak vyšel z freestylu („nefakuj freestyle, jel ho i Biggie Smalls“) a právě obratnost v battle rapu se na jeho stylu nesmazatelně podepsala. Schopnost napsat úderný punchline a tvarovat slova dle libosti je velké plus, které ho odlišuje od většiny současných rapperů na scéně. Sympatický je také výběr slov. Jde poznat, že příliš neřeší, kdo jeho často šílené přirovnání a metafory pochopí a dělá to hlavně pro sebe. Tady jeden poslech stačit nebude.
Od začátku do konce alba Maniak vlastně zůstává věrný syrovému stylu. Jedinou výraznou výjimkou je strhující banger Le Dž, kde zvolní tempo a co se týče refrénu, rozhodně byste nepoznali, s kým máte tu čest.
Pro svou věc si Maniak umí perfektně vybrat produkce. Vůbec nejvýraznější stopu tady zanechal jeho častý spolupracovník Season, který si na konto připsal hned pět zářezů. Sestava pokračuje s mladými hráči jako Dorian, Leryk nebo Vibe Chief, stejně jako starými harcovníky, které reprezentují Mike Trafik a DJ Wich.
Z highlightů alba lze vytáhnout právě už zmíněnou bombu Le Dž, která v rámci celku prostě chtě nechtě vytváří jakýsi mezník. Škoda, že tak krátký. Výborná je také óda WOW a Wichovka Stachilo přináší zase trochu nový pohled na všechno, co se kolem nás v dnešní společnosti děje.
Obvyklí podezřelí
Pokud jde o hosty, nikoho nepřekvapí jména Orion nebo Vladimir 518. Svými slokami ale přispěli třeba i Rest a Pil C. Právě tihle dva jsou opravdu dobrou volbou a vedle Maniaka působí osvěžujícím dojmem. Skladbám Luxus a špína a Zakázané uvolnění rozhodně dodali na pestrosti. A jako bonus nechybí ani jeden tajný host, kterého v tracklistu nenajdete. O koho se jedná, můžete tipovat v komentářích.
Pokud jde o témata, téměř celou deskou se tak nějak prolíná snaha nalézt rovnováhu mezi úspěchem a cílem zůstat věrný svým začátkům. Z Maniaka jde cítit neskutečný hlad a když rapuje o tom, že v jednom kuse pracuje, aby potom už nikdy nemusel do práce, prostě víte, že to myslí zatraceně vážně. Přitom ale zůstává svůj a není v žádné křeči. Není to neunavitelný experimentátor, který vše vsází jen na to, že bude znít inovativně.
Slovo závěrem
Maniak nám dodal komplexní desku, která rozhodně je plnohodnotným debutem. Ocenili jsme, že to nepřehnal s plejádou hostů a zaměřil se na prezentaci zejména vlastních schopností. Celkový dojem dotváří také uhrančivý booklet, jak už jsme u desek vycházejících z laboratoří Bigg Boss ostatně zvyklí.
Můžeme se jen ptát, jaký je vlastně rozdíl mezi Maniakovými mixtapy a aktuálním debutem. Jeho styl je do detailu propracovaný, otázkou ovšem zůstává, jestli se časem nestane vlastně trochu monotónním. Takové závěry by ale byly předčasné, tudíž počkejme, co přinesou další projekty. Jedno je ale jisté; laťka byla nastavena opravdu vysoko.