Jeden z nejlepších českých riderů a respektovaná ikona české skateboardové scény slavila v loňském roce velký úspěch v závodě série FISE v čínském Chengdu. Kam plánuje jet soutěžit letos, jaké rozdíly vnímá napříč skateboardingovými generacemi a mnoho dalšího nám prozradil v rozhovoru.
Co tě v Chengdu nejvíc dostalo?
Čína je úplně jiná kultura, takže to pro mě bylo hodně zajímavý. Nejvíc asi to, že Chengdu je jedno z modernějších měst Číny, a tak je tam hodně věcí vyrobených z mramoru, který je ideální pro skateboarding. Takže je tam velice jednoduchý natáčet a fotit materiály pro sponzory nebo na svoje sociální sítě.
Loni jsi slavil také velký úspěch v Kanadě, kde jsi skončil na 2. místě na World Cupu. Co pro tebe takový úspěch znamená?
Každý závod, který se mi povede, je pro mě velikým úspěchem. Člověk vkládá dost úsilí do celýho procesu. I to samotný cestování je dost náročný. Abych byl upřímnej, tak jsem od toho nic nečekal a spíš jsem se soustředil na samotnej závod. Je pro mě dost důležitý, aby ty závody pro mě neznamenaly jenom to, že tam jdu odjezdit to, co jsem se naučil, ale musím se tím i bavit. Takže jsem si ve finále jezdil tak, jako bych jezdil normálně, bavilo mě to, nakonec se to i všechno povedlo a bylo z toho druhý místo.
Na skatu jezdíš po celém světě, jak tě cestování a poznávání nových míst baví? Přece jen je to z té perspektivy na skatu trošku jiné objevování zemí, než kdybys chodil s batůžkem pěšky.
Jednoznačně by to bez skatu bylo jiný. Nezažívám klasický dovolený, ale jezdím prostě na skate výlety, kde s kámarádama jezdíme po městě anebo chodíme na pláž, jak se nám chce. Skateboarding je dost atypickej v tom, že je to životní styl, kterej sklouzává i k tomu sportu. Myslím to tak, že prostě můžeš chodit trénovat a učit se jednotlivý triky, ale stejně tak můžeš prostě jen trávit čas s kamarádama a bavit se.
Jaké máš plány pro tento rok? Kam se chystáš?
Já se každej rok divím, že se to dá pořád někam posouvat, ale naštěstí je tahle planeta „prozatím“ dost velká, takže plánů je spoustu. Rád bych se věnoval víc natáčení a focení a vybral si jen pár hlavních závodů, na který pojedu.
Jak to vypadá s českou skateboardovou reprezentací?
Je to zatím stále ve stádiu vývoje. Nějaká podpora zde už funguje, ale je stále na čem pracovat.
Vy jste v disciplíně street společně s Maxem Habancem a Tomášem Vintrem zůstali beze změny, ale junioři se o něco rozrostli…
Je to tak. Vznikla tady už i juniorská reprezentace a letos kluci musej makat na tom, aby se tam udrželi anebo aby zase jiný přibyli. V roce 2018 bude i Juniorský Český Pohár, kde budou mít mlaďasové šanci se ukázat a vůbec se ucházet o místo v reprezentaci.
V roce 2020 bude skateboarding poprvé součástí Olympijských her – konkrétně v Tokiu, což je obrovský krok. Jak podle tebe ovlivnil vstup na olympiádu tento sport?
Já mám na to jasnej názor, a to takovej, že kdo se chce zajímat o olympiádu, ten si zapne počítač nebo televizi a bude se na to dívat. Ten, koho to nezajímá, si může jít jezdit za barák a bejt pořád underground. Celkově to rozdělilo skateboarding na ty, co to mají rádi a ty, co ne. To bylo jasný ale už od začátku a proto si myslím, že je indiviudální věc, jak to lidi pojmou a jak se na to budou dívat. Pro mě je skateboarding pořád životní styl a pořád se tím musím bavit. Samozřejmě, že když to pak jdeš drtit, tak už se to dá nazývat tréninkem.
Co je tvůj vysněný skateboardový cíl nebo sen? Je to právě Olympiáda?
Mým snem je skejtovat co nejdýl, cestovat po světě a být šťastnej. Olympiáda je ovšem taky jedním z mých cílů, kam bych se rád podíval.
Jak se na závody připravuješ? Držíš nějaké speciální diety, jako je tomu u jiných vrcholových sportů?
Já jsem nikdy žádný diety nedržel. Dělal jsem spíš různý očisty svýho těla a stále dělám. Je to stejný, jako když si ušpiníš oblečení a vypereš to. Takhle se očišťuju pomocí bylinek zevnitř, aby moje tělo mohlo fungovat na 100 % a rychleji regenerovalo co nejdýl to půjde. Když jezdím nebo chodím cvičit, jím rád vietnamskou kuchyni a lehčí jídla. Svíčkovou se šesti si nechávám až na vánoční časy a jen od babičky.
Své zážitky z cestování se skatem natáčíš a sdílíš na svém youtube kanálu. Co tě k tomu přivedlo?
YouTube je televize dnešní doby. Takže pokud chceš něco lidem sdělovat a ukazovat, je právě tohle ta správná cesta. Líbí se mi, že díky tomu začalo v ČR skejtovat víc mladejch skaters a že se zajímají o tu kulturu skateboardigu a baví je to. Vzhledem k tomu, že mám mezi sponzory i kamery právě na tyhle účely, tak jsem moc přemejšlet nemusel a prostě jsem točil všechno možný, co mě napadlo.
Co říkáš na zpětnou vazbu od fanoušků, kteří tě sledují? Motivuje tě to jít dál, navštěvovat další místa, účastnit se dalších závodů?
Je to neuvěřitelná podpora. Snažím se lidem předávat pozitivní energii a oni mi to vrací skvělýma zprávama nebo prostřednictvím video odpovědí. Není to tedy vždy jen o pozitivních odpovědích, ale kdyby se to všem líbilo, tak bych dělal asi něco špatně. Takže mě to žene dál a jsem rád, že se líbí a že to má takový úspěch.
Nejen, že závodíš, ale dokonce moderuješ zajímavé akce, jsi vidět v televizi a slyšet v rádiu a věnuješ se také osobnímu tréninku mladší generace. Liší se v něčem dnešní začínající „skejťáci“ od tvojí generace?
Jednoznačně v tom, že existuje právě YouTube. Začátky mýho skateboardingu byly jiný v tom, že jsme se učili triky z časopisů, kupovali jsme si VHS videokazety a snažili se okoukat, jak se to dělá. Takže ten trikovej vývoj byl o dost složitější, než je teď. V dnešní době si zadáš název triku a na youtube ti vyjede několik videí s podrobným popisem, jak se celej trik dělá. Ale abych řekl pravdu, tak každá doba má něco do sebe a je nejvíc těžký udržovat se pořád na topu trikovýho vývoje.
Je mezi tvými svěřenci nějaký velký talent?
Já mám většinou dost talentovaný děti. Ale to stále nic neznamená. Jedna polovina je talent a druhá polovina je chuť a píle, kterou lidi do skatu dávaj. Talent není všechno.
foto: Jan Pelikán
