Ke konfrontaci dvou názorových skupin, kdy jedna zastává přesvědčení, že politika nemá v rapu a obecně v hudbě co dělat, a naopak, že vyjadřování se o společnosti je nedílnou součástí tvorby upřímné muziky, dochází téměř vždy, když se nějaký ze známých interpretů podělí o svůj názor – buď na sociálních sítích nebo prostřednictvím hudby samotné. Kdo je však v právu?
Je třeba si připomenout, že konkrétně československá scéna se s podobnými názorovými střety setkává poměrně často. A jakby ne? Doba, ve které žijeme, nám totiž spolu s bizarními politiky téměř dennodenně vytváří vysoce úrodnou půdu pro materiál, namířený právě proti všemožným patrům politického spektra.
Mezi ty, kteří otevřeně prosazují svůj názor a snaží se častokrát probudit v lidech jakýsi vnitřní zájem o to, co se děje, patří pravidelně třeba label BiggBoss. Ten v polovině roku 2016 vypustil jeden z nejdiskutovanějších tracků té doby, Fuck Off, který byl především reakcí na šířící se dezinformaci a celkovou informační negramotnost, která panuje nejen v tuzemských krajinách. Svůj názor se nebojí říct ani pražský grime MC Smack, který podobnému tématu věnoval mimo jiné třeba track Strach a dále se nezdráhal poměrně ostře komentovat i podzimní volby do sněmovny prostřednictvím sociálních sítí.
A kromě několika jiných to jsou právě tito interpreti, kteří za podobná vyjádření často schytávají negativní vlnu emocí od fanoušků, kteří s nimi nesouhlasí. Jenže co je špatného na tom, použít svůj vliv na desítky tisíc lidí k tomu, aby si někteří uvědomili skrytá úskalí, která jejich názory mohou skrývat?
Rap je už po několik dekád médiem, které ve větší či menší míře slouží k vyjádření názoru na společnost, na svět či na politiku. A můžete klidně nesouhlasit, ale pokud je nějaký žánr téměř předurčen k tomu, aby byla prostřednictvím něj komentována společensky orientovaná témata, pak je to právě rap. A ač to tak nemusí na první pohled působit, lidé ze sociální skupiny, které jsem zmínil o dva odstavce výše, často disponují nadprůměrným přehledem v podobných záležitostech. Ovšem to už záleží spíše na osobním posouzení a na vnitřní sympatii.
_
Ve větším měřítku se však v poslední době v rapu s politikou až tolik nesetkáváme. A proč vlastně. Když se podíváme za hranice, je na první pohled zřejmé, že první příčky světových hitparád nedobývají skladby s jasně vyhraněným názorem nebo politickým kontextem. A to i přesto, že nás letos obdaroval deskou třeba Kendrick Lamar, který politická témata dlouhodobě neopouští. Důvodů, proč se tohle děje je více. V první řadě, politika je všude kolem nás. Otevřete internet – politika, pustíte televizi – politika, jdete se projít po městě a téměř neujdete krok, aniž by vás nevystrašil nějaký křivě se usmívající zákonodárce se sloganem, že právě on je pro vás tou nejlepší volbou. Hudba je pak nakonec jedno z mála médií, kde se můžeme podobným tématům alespoň na chvilku vyhnout. Tedy pokud víme co poslouchat…
A důvod číslo dvě. Rappery a jejich názory dnes bohužel nebere téměř nikdo vážně. Pokud zabrousíte mezi širší veřejnost mimo fanoušky tohoto žánru, pochopíte, že to co říkám, je pravda. Není tedy náhodou, že jedním z bodů v několik let starém seznamu pravdivých věcí, které se každý bojí říct serveru Complex figuruje i téma „Political rap music will never change the world.“ Avšak i přesto není řešení žhavých témat skrze rap vůbec na škodu. Přeci jen, pokud bychom onen citát vzali za slovo – není třeba měnit svět, na začátek stačí jen pár jednotlivců.
Při řešení tohoto tématu se samozřejmě nabídne otázka: Proč by měl hudebník vědět o podobných tématech o tolik více než „průměrný občan“? Neměl a často ani neví. Minimálně důkazy se na to shromažďují opravdu složitě. Na druhou stranu, právě z toho důvodu máme svobodu slova. Stejně tak jako člověk, který soudí hudebníka názorem, že by se místo politiky měl radši věnovat hudbě, a ať se k něčemu takovému už nevyjadřuje, má právo na názor i sám interpret, pochopitelně podporující svého sympatizanta a odsuzující jeho opak. Zasypávat pak sebevíc kritický a objektivní postoj rappera k nějakému politickému tématu, názorem typu „kdo ti dal právo se k tomu vyjadřovat“, je pak asi stejně tak pokrytecké, jako být vegetarián a jíst maso.
Nakonec je třeba říct, že některé prognózy upozorňují na následujících dvanáct měsíců, během kterých by se prý měla politika vrátit mezi váženější témata na světových stagích. Jestli se tak stane je zatím ve hvězdách, byli byste za to však rádi? Dejte nám vědět.
foto: youtube.com
