Roke maluje přibližně deset let. Ke graffiti se dostal po úrazu na skejtu. Přibližně po pěti letech ho přestalo bavit, a tak s ním úplně skončil a začal se věnovat umění. Pak se ale ke graffiti opět vrátil. Přestal být striktní a od té doby nahlíží na celou věc jinak. Co ho baví, čemu se věnuje a co chystá do budoucna?
__
Jak ses vlastně ke graffiti dostal?
Maluju plus mínus deset let. Odmala jsem si kreslil. Ke graffiti jsem se dostal po úrazu na skejtu. Kamarád, se kterým jsem jezdil, mě k tomu přivedl. Postupem času to gradovalo a dostal jsem se do Prahy. Tady jsem se setkal s tim, co to graffiti vlastně je.
Jak se podle tebe liší scéna v Praze, oproti ostatním městům?
Mimo velký města, jako Prahu, Brno, Ostravu, je to abstraktní věc, protože graffiti funguje v komunitě. A ve velkejch městech se ty názory střetávaj, je jich víc, navzájem se ovlivňujou. Obzvlášť poslední dobou se ty styly vyvíjej a měněj, což si myslim, že je naprosto přirozený. Starší generace a názory se dostávaj do opozice s novou vlnou.
Podle mě se tenhle přerod spojuje s tim, že popírá tu věc předchozí. To, co bylo tabu, se stává trendy a je to víc o podstatě věci samotné. Pro mě graffiti není umění, který by mělo dekorovat. Neni to o tom tvořit něco hezkýho. Je to mnohem obsáhlejší, koncepčnější, spojený především s ilegalitou a popíráním nastavených pravidel. Baví mě, že do graffiti proudí částečně i sociální vlivy, umění a politika. To je věc, na kterou jsem taky přišel až po nějaký době.
Ty jsi na nějakou dobu malovat přestal. Je to pravda?
Ano. Přestali mě bavit lidi a všechno kolem toho. Taky jsem to nezvládal sám, protože to byl život plnej mejdanů, rvaček, čórek a všeho možnýho, co si normální člověk vůbec neumí představit. V určitej moment jsem to nějakym způsobem odsoudil, což jsem si zpětně uvědomil, že byla chyba. Malovat jsem přestal přibližně na rok, kdy jsem se věnoval spíš vizuální tvorbě, která mě teď živí. Potom jsem se k tomu vrátil s větším nadhledem a s tím, že jsem tomu nedával takovou váhu jako předtím. Začal jsem malovat o dost jinak a jinak přemejšlet nad tim, co vlastně dělám.
Jak vnímáš situaci v Praze, co se týče právě graffiti?
Lidi se začínaj stylizovat. Rozbili stereotyp, kterej znamenal to, že je to vybarvený, je to obtažený, má to stín, má to lesk, má to background, má to celkáč. Takový to bylo. Ale mě baví, že teď lidi víc přemejšlej nad tim, jak to na tu plochu rozložit, co do toho dát. Poslední dobou se o tom vedou vášnivý debaty. Odsuzujou se nový styly. Já si osobně myslim, že graffiti je volná disciplína. Žádná absolutní pravda tady neexistuje. Já sám za sebe selektuju to, jestli je ta věc kvalitně zpracovaná a jestli to tomu člověku věřim, protože je tu plno „rychlokvašků“, co okoukali za deset minut věci z netu, ale takhle to samozřejmě nefunguje.
Čemu se momentálně věnuješ?
Poslední dobou maluju hodně. Ze začátku jsem maloval jenom ulici. Později jsem začal dělat vlaky a to je asi to, co mě baví nejvíc. Uplně jinej rozměr. Věc samotná v prostředí funguje mnohem líp a přirozeněji. Je to věc, ke který si člověk musí přijít postupem času. Nemůže to koupit, nemůže to vyšmelit.
A co se týká tvorby? Na čem nyní pracuješ?
Nedávno jsme dodělali video Low Society, který jsme dělali ještě s Pallermem a Fisherem, pak Kick The Shit. Nicméně chystá se ještě video čistě s crew. Bude to takový volnější a trochu jiný než klasický graffiti videa, protože na těch se už se nic moc novýho vymyslet nedá. Materiálů za ty roky je kvanta. Plno vtipnejch záběrů a momentů. Chci si to za deset let pustit a říct si, jak to bylo super, co jsme kdysi dělali. Pak samozřejmě chystáme něco z materiálů po Fisherovi, což byl člověk neskutečně podstatnej a aktivní, jeden z našich nejlepších kamarádů. Hodně natáčel, žil dost svéráznej styl života, takže se tim teď prokousáváme a ty materiály jsou super. Takže z toho určitě něco vznikne.
foto: Mosqua, Sany, Fisher, Roke, Sláva Pecháček
