Gumbgu Karlo je to jméno. Autorovi se současně velmi omlouváme za počeštění jeho sloganu. Nyní se ale společně pojďme trochu podrobněji podívat, co si pod „tím“ vlastně můžeme představit. Pro mě osobně Karlo představuje jednoho z nejvšestrannějších umělců na československé scéně. Z rapujícího producenta, člena formace HAHA CREW se přetransformoval v plnohodnotného emceeho, který má ve své kuchyni všechny potřebné ingredience – dostatek talentu, spoustu zmíněné všestrannosti a především to, co u já u Karla cením nejvíce – sdělení.
Karlo nám přináší rap z ulice, ale v u nás trochu méně tradiční formě. Říkejme tomu třeba intelektuální přesah. Plody jeho studiové práce si tak plně může vychutnat úplně kdokoli, a co více – najít si v nich to pravé právě pro svoji posluchačskou potřebu.
666 je v pořadí druhé Karlovo sólo album. Drží si svůj starší koncept a navazuje tam, kde skončila výborná deska 333. Nutno ovšem říct, že 666 je o poznání větším projektem. A to opravdu nemluvím pouze o stopáži. Všechno funguje dokonale jako švýcarské hodinky a i přesto, že mě na první poslech skladby jako Mariachi nebo Ulica Si Freestyle příliš neoslovily, dodatečně musím uznat, že na projektu rozhodně mají své místo.
Interpret nás dost rozmlsal už pilotními singly. Jak Sinatra, tak WooHoo jsou opravdu super-chlytlavé bomby. To ovšem neznamená, že album neskrývá další nálože, které si rozhodně pustíte více než – řekněme desetkrát. Osobně mě nejvíce baví skladby Joystick (featuring Lvcas Dope) a Kua Kua (featuring Logic). Druhá ze jmenovaných skladeb nabízí opravdu čerstvé pojetí alkoholové problematiky, první zase téměř rnb baladu, které se oba zúčastnění rappeři (zpěváci?) zhostili se ctí.
Co se dále týče hostů na mikrofonu, Karlovi zde ‚vrací‘ sloku Paulie Garand, slušný výkon předvádí Zayo a seznámit se můžeme i s nějakými dost možná vám dosud neznámými jmény. Opravdu vysoko je třeba vyzdvihnout také produkční stránku celé věci. Lidé jako Season, Day Six nebo Dalyb předvedli skvělou práci. Slušnou troškou do mlýna pak přispěl i sám autor.
Deska 666 je zkrátka jiná. Tipuju, že Karlo prostě nemůže vystát zažitá klišé a dělá všechno možné proto, aby posluchače položil do kolen. A podle mě se mu to povedlo i tentokrát na jedničku, ovšem v některých místech jsem se cítil, díky podobnému feelingu většiny skladeb, tak trochu ztracen. Někdy za autorem zase zlehka pokulhává produkce. Co říkáte vy?
- 8,5/10
