Společnost Sony si majitele Playstationu opravdu hýčká. Máme tolik oznámených exkluzivních her, že nevím, na kterou se mám víc těšit. Jednou z těch, na jenž jsem se těšil nejvíc, byla hra Horizon Zero Dawn. Masivní promo kampaň a skvělé trailery nás doprovázely všechny předešlé měsíce. Až jsem si říkal, zda se netěším zbytečně. Určitě to znáte. Kolikrát má hra vynikající trailery, skvěle zmáknutou reklamní kampaň a vy očekáváte hru roku. Jenže po prvním spuštění se prokáže pravý opak a ve vás převládne naprosté zklamání. Nemusíte se ale bát. Tohle rozhodně není případ Horizonu.
Horizon Zero Dawn má na svědomí vývojářské studio Guerrilla Games, které má na svědomí známou střílečku Killzone. Ta byla sice mezi hráči oblíbená, ale nejednalo se o nic převratného. Ačkoliv ani Horizon není v ničem převratný, jedná se o doposud nejlepší hru již zmíněného studia. Ve vývoji byla přes pět let a roky tvrdé dřiny lze poznat na první pohled.
První, co mně ve spojitosti s touto hrou zaujalo, byla její tématika. Časově je hra zasazena do nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy už lidstvo není takové, jaké jsme ho znali. Postapokalyptický svět ovládají nebezpeční roboti a příroda si od nás bere zpět to, co jsme si od ni během uplynulých století vzali my. Všechny technologické vychytávky jsou fuč a lidé jsou zpět na úrovni pravěku. A vy musíte najít způsob, jak v tomto nehostinném světě přežít.
Po spuštění hry je vám pomalu představena hlavní postava Aloy. Poprvé se s ní setkáváte ještě jako s malou holčičkou. Se svým opatrovníkem žije v ústraní, není součástí žádného kmene a ani nemá vlastní rodiče, díky čemuž bývá často terčem posměchů a urážek. Celkem je ve hře pět kmenů: nejbližší Nora, Carja, Shadow Carja, Oseram a podivný kmen Banuk. Postupně přijdete (ať už v dobrém nebo ve zlém) do styku se všemi.
Ještě jako malá spadne Aloy do jeskyně plné pozůstatků po předchozích generací. Mezi tím vším haraburdím nalezne tzv. Focus. Jakési zařízení, které disponuje moderní (již zaniklou) technologií. Jediným stisknutím tlačítka na ovladači dokáže Focus oskenovat prostředí, zjistit různé informace nebo kohokoliv sledovat. Tato technologie vás nadále doprovází celou hrou a je velmi užitečným pomocníkem nejen při soubojích nebo hledání surovin a materiálu.
Čím je Aloy starší, tím víc hledá odpovědi na otázky ohledně minulosti. Snaží se zjistit svůj původ a především to, kdo jsou její rodiče. Samozřejmě vám tady nebudu prozrazovat, za čím vším se ženete v hlavní příběhové linii, ale určitě byste měli vědět, že je ve hře také velká spousta vedlejších úkolů a misí. A i v tomto směru mě hra velmi potěšila. Podobně, jako tomu bylo třeba u Zaklínače, tak i tady jsou side questy velmi zábavné. Nejedná se totiž o žádnou přebytečnou omáčku, kterou by se snažili vývojáři zaplácnout prázdná místa ve hře. Vedlejší mise skvěle doplňují hlavní příběhovou linku a rozhodně nemá cenu je vynechávat.
Jedním z největších pozitiv této hry je její atmosféra. Můžu vám garantovat, že budete naprosto unešeni krásnými scenériemi, které prostředí postapokalyptického světa nabízí. Kombinace moderní architektury s nedotčenou přírodou je naprosto fantastická a několikrát během hraní jsem se přistihl, že jsem s Aloy zastavil a jen se kochal okolím.
S tím jde ruku v ruce další funkce, kterou jsem hojně využíval. Tou je fotografický režim. Nikdy jsem si u žádné hry v tomto režimu nevyhrál tolik jako v Horizonu. Krásně zpracovaná a pestrá příroda jednoduše vybízí k tomu, abyste hru pozastavili, aktivovali si fotografický režim a vytvářeli co nejlepší kompozice. Režim nabízí spoustu funkcí, jako volbu hloubky ostrosti, nastavování jasu a kontrastu nebo regulace denní doby. Finální výsledek totiž vypadá daleko líp se zapadajícím sluncem, kdy je všechna příroda krásně barevná.
Žánrově se Horizon Zero Dawn řadí mezi RPG hry a v tomto směru nepřináší nic převratného. Máte k dispozici inventář rozdělený dle typu věcí, které u sebe nosíte. Systém craftingu není nijak složitý. Jednoduše vidíte, co na vytvoření dané věci potřebujete a pokud vám něco chybí, můžete se nechat navést do nejbližší lokace, kde by se surovina mohla nacházet. Schopnosti Aloy znázorňuje klasický strom, v němž nové vlastnosti odemykáte pomocí skill pointů získávaných s každým novým levelem.
Nové zbraně nebo brnění si můžete zakoupit u obchodníků nacházejících se snad ve všech obydlených osadách a někdy i volně po cestách. Ti vám za měnu nesoucí název Metal Shards prodají co budete chtít. Většinou ale budete muset přihodit i konkrétní součástku z nějakého robota. Obzvlášť za ty nejlepší věci obchodníci vyžadují těžce sehnatelné součástky z těch nejkrvelačnějších monster. Toto lepší vybavení na oplátku nabízí sloty pro modifikace, takže si můžete zlepšit útok, nebo naopak odolnosti proti různým typům nepřátelských útoků.
Co se týče soubojového systému, tak tady mám snad jedinou výhradu k celé hře. Trochu jsem totiž postrádal uzamčení kamery na konkrétního nepřítele. Občas jsem se tak dostával do situací, kdy jsem při rychlých manévrech nestíhal kameru srovnávat a nepřátelského robota díky tomu ztrácel z dohledu. Jinak jsou ale souboje pestré a je důležité u nich používat hlavu. Vrhnout se pouze s lukem na obřího robota připomínajícího šavlozubého tygra není zrovna chytrý tah. Je velmi důležité si bojiště připravit. Nastražit pasti a zahájit útok odněkud z bezpečí.
Už jsem vám popisoval, jak krásný svět v Horizonu je. Nyní se pojďme podívat na jeho rozlohu. Mapa v Horizonu je opravdu velká. Cestování pěšky na dlouhé vzdálenosti je nemyslitelné (pokud nejste vytrvalostní běžec) a proto existují dva způsoby, jak si cestování urychlit. Součástí zbroje Aloy je tyč na boj zblízka, na kterou po čase nasadíte jakési hackovací zařízení, díky němuž si můžete některé z robotů osedlat a cestovat tak po mapě rychleji. Druhá varianta je pomocí tzv. cestovních balíčků, které si můžete kupovat nebo vyrábět. Ty vás jedním kliknutím přesunou na již objevené checkpointy v podobě tábořišť.
O grafickém zpracování hry nemá cenu mluvit. Hra se řadí mezi to nejlepší, co na Playstationu 4 můžeme momentálně vidět. Textury jsou krásně detailní a to dokonce i v dálce. Rozhodně je také důležité zmínit, že hra skvěle funguje i po technické stránce. Optimalizace je provedena bravurně a hra se nijak neseká, ani nepadá. Pokud vás zajímají snímky za vteřinu, tak hra běží na stabilních 30fps. Někteří možná mohou namítat, že je to nedostačující číslo, ale za sebe mohu říct, že jsem ani v soubojích s více nepřáteli najednou nezaznamenal zasekávání, nebo zpomalený obraz. Výborně zvládnutou vizuální stránku doplňuje i famozní soundtrack a výtečně zvládnutý anglický dabing.
Na Horizon Zero Dawn jsem se strašně těšil, ale na druhou stranu jsem se bál velkého zklamání. Od prvního zapnutí mě ale hra naprosto pohltila. Získala si mě především krásnou vizuální stránkou, rozlehlým světem, podařeným příběhem, ale také dobrou optimalizací a technickým zpracováním. Myslím, že dobrodružství po boku sympatické Aloy by měl vyzkoušet naprosto každý a mně tak nezbývá nic jiného, než hru ohodnotit plným počtem bludišťáků. A abych odpověděl na otázku z nadpisu; Myslím si, že hra má velký potenciál zařadit se vedle dalších velikánů pod křídly Sony jako je například God of War nebo The Last of Us.
