S herní sérií Resident Evil to bylo v posledních letech všelijaké. Na jednom se ale zajisté shodneme, minimálně od čtvrtého dílu šla herní kvalita s každým nově vydaným dílem níž a níž. O novém Resident Evilu jsme se dozvěděli v polovině roku 2016 během tiskové konference Sony na herním veletrhu E3. V tu dobu byl nový “resident” ve vývoji už skoro 2 roky. Následovalo vydání dema, spousta rozhovorů od vývojářů a další mediální propagace. Tohle úsilí naznačovalo jediné – vývojářské studio Capcom bude chtít značku Resident Evil oživit a vrátit jí lesk a slávu. A jestli se jim to povedlo? To se vám pokusíme přiblížit v naší nové recenzi. Hru jsme recenzovali na standartní verzi Playstationu 4 a za dodání kopie hry děkujeme společnosti Cenega.cz
Resident Evil spadá do žánru hororových her. Nebo alespoň je to věc, na kterou jsme byli původně zvyklí. Konkrétně bychom ho nejspíš zařadili do subžánru survival hororů, u jehož vzniku hry ze série Resident Evil stály. Z každého nového dílu se však stávala spíše akční střílečka a proto vás určitě potěší, že nejnovější sedmý díl s podtitulem Biohazard můžeme opět zařadit tam, kam patří – do žánru survival hororů.
Dějově se sedmička odehrává čtyři roky po šestém díle. Znalost předchozího děje ale ani trochu nepotřebujete. Ve hře se neřeší žádná Umbrella, žádný virus a ani na vás nebudou vyskakovat zmutovaní psi. Ve hře prostě nenaleznete žádný prvek, jenž by z hry opět udělal akční přestřelku jako v minulosti. Razantní změnou je také pohled z první osoby, který byl u předchozích dílů nepředstavitelný. Já osobně tuto změnu vítám s otevřenou náručí. Při pohledu z první osoby se do hry dokážete daleko více vžít, což je u hry s takovou atmosférou rozhodně velké pozitivum. Navíc se to hodí při použití virtuální reality, se kterou je hra plně kompatibilní.
Na začátku hry obdržíte ve své poště videonahrávku od ženy, jenž se později ukáže býti vaší roky pohřešující se ženou. Probudí to ve vás poslední kapku naděje, spakujete se a vyrazíte do Louisiany, konkrétně do městečka Dulvey, odkud nahrávka pochází. V lesíku poblíž na první pohled opuštěného domu zaparkujete a vydáte se hledat cestu ke vstupním dveřím. Jakmile do onoho domu vstoupíte, začne ten pravý horor. Naleznete svou ženu, ale rozhodně ne v takovém rozpoložení, v jakém byste si přáli. Mluví zmateně a hlavně o jakémsi taťkovi, se kterým velmi brzo přijdete do styku a i vás vřele přivítá do nové rodiny. A rozhodně to není rodina, se kterou byste chtěl mít cokoliv společného. Co byste ale neudělali pro záchranu své drahé polovičky, že?
To nejlepší, čím se může hra pochlubit, je rozhodně již zmíněná atmosféra. Díky hraní z pohledu první osoby si připadáte, že se přímo nacházíte v domě rodiny Bakerových. Vaše bloudění a dumání tmou doprovází řada nepříjemných zvuků a tu a tam i děsivý stín, nebo osamělá figurína. Nasaďte si ke hraní sluchátka a rozhodně vás v klidu nenechá skřípání, dupání, bouchání a další různé zvuky. A samozřejmě v momentě, kdy to nejmíň čekáte, přijde klasická lekací scénka, díky které budete mít husí kůži po celém těle.
Ve hře máte k dispozici zbraně, ale co by to bylo za horor, kdyby to se zbraněmi bylo lehké. Většinou máte jen tolik nábojů, že byste je napočítaly na rukou jedné ruky. Pokud na vás v domě vyskočí zpoza rohu nějaké monstrum, jste na nule, než se nadějete. Pak už musíte spoléhat jen na vlastní intuici a co nejdříve se dokázat někde skrýt.
Kromě soubojů budete ve hře často řešit různé logické hříčky a hledat potřebné předměty. Prostor uvnitř domu je rozlehlý, narazíte na spoustu tajemných chodbiček a uzamčených místností, ke kterým budete dlouhé minuty hledat klíč. Celkem hra zabere přibližně deset hodin a můžu vám říct, že to je naprosto dostatečná délka. Hororové hry mi nějak extrémně nevadí, ale ani nejsem jejich obrovským fanouškem. Deset hodin v domě Bakerových mi stačilo a já jen doufám, že se do něj už nebudu muset nikdy vrátit (snad ani ve snu).
Jediná věc, které mě docela zarazila, je inventář. Nebo spíše konkrétní situace, kdy ho zaplníte. V momentě, kdy potřebujete sebrat nějakou důležitou věc, ale nemáte pro ní místo, ji jednoduše sebrat nemůžete. Říkáte si, že nějakou méně potřebnou věc prostě zahodíte? Nelze. Musíte se vrátit k checkpointu. V místnosti, kde si pomocí telefonního záznamníku můžete hru uložit se nachází bedna, do které si můžete předměty ukládat a ony se pak objeví na každém dalším checkpointu – aneb složitěji to už nejde.
Grafika hry sice není tím nejlepším, čím by se hra v dnešní době mohla pyšnit, ale rozhodně k hororové hře v uzavřeném prostředí postačí. Stejně nemáte šanci kochat se krásnou přírodou a texturami v dálce. Celou dobu jste jen zavřeni v domě, v tmavém a špinavém prostředí. Občas mě jen zarazily totálně odfláknuté detaily textur různých bossů, nebo postav.
Pokud jste majitelem brýlí PS VR, rozhodně byste neměli Resident Evil 7: Biohazard vynechat. Zatím se podle mě jedná o nejlepší hru, kterou si můžete ve virtuální realitě zahrát. Když navíc opomenu nelogický inventář a trochu slabší grafiku, jedná se o úplný majstrštyk mezi novými hry. Obzvlášť milovníci hororového žánru si na nic lepšího momentálně nepřijdou. A abychom si odpověděli na otázku ze začátku dnešního článku; za mě jednoznačné ano. Vývojářům z Capcomu se povedlo vrátit Resident Evil tam, kam patří – na špičku ledovce hororových her.
