Lil Wayne konečně po několika letech čekání vydal své deníky z vězení v knižní podobě. Kniha nese název Gone ‘Til November: A Journal of Rikers Island a snaží se nám přiblížit den po dni Weezyho trestu, který si odpykával v roce 2011 za nelegální držení zbraní. Kniha je momentálně na cestě k nám do redakce a my jsme se rozhodli, že vám ty nejzajímavější příběhy volně přeložíme do češtiny. Začít můžeme již nyní, jelikož je několik prvních stránek přístupných na internetu.
✓ Den první
„Nikdy jsem nebyl jeden z těch, kteří neberou plnou odpovědnost za své činy. Sakra ale! Tohle si fakt nezasloužim. Kdybych nevyměnil svoje Marc Jacobs jeany, bílý polo a šedý Vansky za zelený vězeňský hadry, ani bych týhle sračce nevěřil.
Když jsem se sem dostal, musel jsem si promluvit s vězeňským psychiatrem. Řekl jsem ji, že si nemáme co říct, protože nejsem blázen… ale nakonec jsem si naší konverzaci docela užil. Mluvili jsme o cestování po světě, kde jsme byli a kam bychom se rádi podívali… ale přitom jsme oba byli ve vězení. Šílený!
Můj další rozhovor už tak dobře neprobíhal. Když mě vedli do kapitánovi kanceláře, snažil jsem se představit si, čím si budu muset projít. Ztratil jsem se v myšlenkách toho, jak s každým krokem, který jsem udělal, jsem byl dál od toho všeho co miluju. A proč? Kvůli nefungujícímu systému, neúctě a nedůvěře. Když na to přijde, je to něco jako hudební biz bez všech ženských groupies.
Jakmile jsem se usadil v kapitánově kanclu, hned na mě spustil: „Nesnaž se vymrdat s mýma zaměstnancema!“ A kurva! Od kapitána se rozhodně nějakých úlev pro celebrity nedočkám. Celá naše konverzace byla o tom, že mi říkal; „Nezkoušej tady bejt tim, kým seš. Tady si to „nezwaynuješ“.
Všechno na co jsem myslel bylo, že tady není nic víc k vysvětlování. S tímhle chlápkem jsme hotový, tak mě jen vemte do mý cely a já mu nebudu křížit cestu. Po kapitánově výborném malomyslném proslovu jsem dostal ručník, dvě prostěradla, zubní kartáček s pastou a zelený hrníček. Oh jasně! A taky celu. Celu 29.
Hned, jak jsem za sebou uslyšel zámek cely, sedl jsem si ke zdi, poprvé se podíval do mýho novýho bejváku a slzy mi začaly týct proudem. Byly tam tři kýble, jedna postel, jeden záchod, kterej byl překvapivě docela čistej, rezavý umyvadlo se zrcadlem o velikosti malýho bločku, stůl a okno. V cele byla i utržená prádelní šňůra. Rozhodl jsem se ji tak nechat, protože jsem si myslel, že by mohla přijít vhod.
Dorazil jsem právě v čas na žrádlo (v angličtině výraz chow pozn. red.). Jinak se tam snídaním, obědům a večeřím něříkalo. Jedl jsem ale jenom zeleninu, protože jsem si nebyl moc jistej, co všechno to ostatní vlastně je.
Neměl jsem náladu na socializování, takže jsem se první den s nikým ani nebavil. Myslím, že ne každej zaměstnanec mluvil s kapitánem, protože dvě strážnice musely být suspendovány, když se ke mně nahoru snažily dostat. Nakonec tady možná i přes to všechno budou nějaký groupies…
Fuck, první den za mnou!“
