Vít Hradil: "Není horší práce, než ta, která tě nebaví"

Mezi českými tvůrci videoklipů se zhruba tři roky zpět objevilo jméno Vít Hradil. Režiséra, jehož tvorba je spojována především s uskupením BiggBoss, jsme aktuálně vyzpovídali v našem nejnovějším rozhovoru – pokud vás tedy zajímá, jak se tento olomoucký rodák dostal k prvním klipům, jaká byla spolupráce s Davidem Kollerem nebo třeba co plánuje do budoucna, čtěte rozhodně dál.

√

První otázku bych směřoval na tvé úplné začátky. Jak ses vůbec k filmu, potažmo reklamě a videoklipům dostal?

K natáčení jsem se dostal otravováním začínajících kapel, což byli ve výsledku všechno mí známí. S těmito lidmi jsem se učil první kroky. Výsledky těchto kroků jsem pak posílal dále pomocí internetu (jak jinak) a první, kdo se ozval a dal mi větší příležitost, byl právě Vladimir 518. Od té doby se věci nabalují sami na sebe přirozeným způsobem.

Sám ses označil za filmového narkomana. Jsou filmy obecně tvou hlavní inspirací? Jaký tvůrce se dá označit za tvého nejoblíbenějšího?

Určitě. Nejen filmy jsou pro mě hlavním zdrojem chuti, ale i hudba samotná mě při poslechu okamžitě inspiruje k pohyblivým obrazům. Každopádně to byl film, který zasadil první semínka posedlosti. Z tvůrců rozhodně Paul Thomas Anderson a David Fincher. Říkám především tyhle dva, ale seznam by byl delší.

Tvoje klipy sází spíše na atmosféru a celkový feeling. Nemáš někdy chuť udělat zase něco více “příběhovějšího”?

Atmosféra a feeling je pro mě základ. Já si vždycky říkám: “I když točíme klišé, i když se nám při natáčení leccos nemusí podařit, tyhle dvě věci musí za každou cenu fungovat. I kdyby nevím co.“ Feeling je pro mě podstatný z několika důvodů. Ten první je fakt, že i když nemáte příběh či sdělení a přesto skrze vás projedou nějaké emoce či pocity, je to jednoduše dobře a výsledek funguje. Atmosféra navozuje pocity už sama o sobě. A když se točí klip, klasický klip, kde nejde o nic než vizuál, snažím se tam nějak vždycky protlačit tyhle věci. Když pak tyhle dvě věci propašujete i do příběhu… To už je jiná písnička. Co se týče příběhu, myslím, že jsem něco odvyprávěl v Kollerově klipu Recidiva. Chuť vyprávět je přirozená a poslední dobou pochopitelně roste. Upřímně ale, málokdy se poštěstí.

Atmosféra a feeling je pro mě základ.

Pracuješ s ostřílenými jmény CZ rapu. Dočkáme se spolupráce i s některými nováčky? Sleduješ vůbec českou scénu?

Co se nováčků týče, už dlouho chci udělat videoklip Maniakovi (otázkou je, zdali je to ještě nováček), jen k tomu ještě nedošlo. A nedošlo k tomu hlavně kvůli mně a mé současné pracovní vytíženosti. Každopádně do konce října tohoto roku bych to rád konečně zlomil. Co se české scény týče, nijak zvlášť to nesleduji. Když se ke mně něco dostane, je to spíš náhoda. Všeobecně.

Jak ses vůbec k 518 a spol. dostal?

Kdysi jsem Vladimirovi napsal na Facebooku. Už nevím přesně co, ale něco ve smyslu “Dobrý den, chtěl bych Vám něco natočit. Tohle jsem už natočil – kdyby se Vám to líbilo, dejte vědět.” No a on se ozval (později jsem zjistil, že v podstatě náhodou) a dal mi příležitost. Ta se jmenovala Orion a skladba Zkus chodit v mejch botách.

Vím, že jsi dělal klipy i pro kapely jako Nylon Jail. Co ti vyhovuje víc, tvorba vizuálů pro hip hop, nebo naopak pro kytarovky?

Nevím, jestli mi vyhovuje něco víc, či míň. Mám rád prostě všechno, co za něco stojí. Nejde o to, jestli je to hip hop, pop nebo rock. Ale upřímně bych si dal velmi rád kytarovku, když už se na ní ptáš. Rapu bylo dost a vlastně už je to skoro rok, co jsem nedělal nic jinýho. Takže sem s kytarovkou!

Spolupracoval jsi taky s Davidem Kollerem, což je v rámci české hudební scény asi jeden z nejrespektovanějších hudebníků současnosti. Byla práce s ním v něčem odlišná? Ať už je to budget, herci, případně něco dalšího?

Spolupráce s Davidem Kollerem byla pro mě docela šokující. Jednak jsem čekal ostřílenýho morouse, kterej bude po place chodit a dýchat vám na záda, ptát se, obávat se, nasírat se… Ale už po první schůzce s ním jsem věděl, že jsem se zmýlil v každém bodě. Absolutní svoboda, absolutně ve všem. Rozpočet byl na takový klip v českých poměrech standardní. Ale práce to byla náramná. Ono, když se na place nepřete absolutně s nikým a vše je jak má být, člověk funguje úplně jinak a práce dostává úplně nový rozměr.

Musí se ti věc, kterou od tebe chce někdo natočit, líbit, abys do toho šel?

Rozhodně. Ještě nedávno tomu tak nebylo. Spát v teple, být oblečený a najezený něco stojí. Ale dnes už to rozhodně filtruju. Není horší práce, než ta, která tě nebaví. To je pak špatné pro vás i pro druhou stranu.

Neplánuješ se pomalu přesunout od reklamy a videoklipů k filmové tvorbě?

Plánuju. Ale na slovo plán je ještě brzy. Spíš o tom přemýšlím. Už sakra dlouho.

Je někdo, s kým bys za žádných okolností nepracoval?

Ano a není jich zrovna málo.

Chystáš se ještě něco natočit do konce roku?

Chystám. Dokončuju klip pro kapelu No Distance Paradise, pak chci natočit zmíněnej klip Maniakovi a uvidíme, co všechno se ještě vylíhne.

A co rok 2017? Už máš nějaké vize ohledně plánů?

To se přiznám, že vůbec.