DJ Khaled je dost možná tou vůbec nejkontroverznější postavou současného prvoligového hip hopu. Mnozí posluchači mu nemohou přijít na jméno za jeho komické až patetické výstupy ve videoklipech, jiní zase nechápou jeho roli a nejsou si jisti faktem, jaký má tato úloha vlastně význam. Vidíte singl nacpaný k prasknutí těmi nejžádanějšími jmény na scéně, který vychází ven právě pod hlavičkou DJ Khaleda. Ten navíc nestojí ani za jeho produkcí. Chlubení se cizím peřím, nebo tvrdá a leckdy neprávem nedoceněná práce? Jak to tedy vlastně celé je?
Khaled bin Abdul Khaled pochází z Palestiny a dle jeho vlastních slov je jedním z největších výkonných producentů své doby. Jak sám říká – „Potřebuješ hit? Vyhledej DJ Khaleda. Věř mi, že ho pro tebe budu mít.“ Sám si je svého často nevdéčného údělu vědom a s energií jemu vlastní pokračuje: „Jsem zběhlý ve všech fázích tvorby hudby. Ještě před svým debutovým albem v roce 2005 jsem produkoval skladby pro Fat Joea nebo Fabolouse. Producent není jen beatmaker, je to člověk co vám určitým způsobem dokáže předpovědět budoucnost. Vím jak věci mají znít. Nechám producenty udělat jejich věc a později to konzultujeme. Dávám kredity všem lidem, s nimiž spolupracuji. To, že to ostatní nedělají je jen a jen jejich business. Jsem koproducent každé své nahrávky a navíc mám na všechny plná práva. Když slyšíš moji hymnu All I Do Is Win v pozadí proslovu samotného Baracka Obamy, věř, že jsem to já. Umělci respektují DJ Khaleda a když je pozvu na track bereme to všichni jako šanci. Já mohu pomoci jim a oni zase mně. Pokud by moje práce byla tak jednoduchá, proč tak velké hity nedělá každý?“
Osmé studiové album DJ Khaleda nese pojmenování I Changed A Lot a je venku teprve chvíli. Chvíli jsme si na něj také museli počkat a alespoň dle mého názoru to stálo za to. Deska je trochu jiná, než její předchůdkyně. Je zde řada hitů a hymen, ale jakoby žádný z nich příliš nevybočoval z řady. Záležitosti jako How Many Times nebo Gold Slugs určitě uslyšíte na nejedné party, ale po monumentech jako We Takin‘ Over nebo I’m So Hood byste pátrali marně. Sestava hostů je opět hvězdná. Jako obvykle zde dominuje Rick Ross a nově i Future. Tohle duo celé album i otevírá syrovou peckou I Don’t Play About My Paper.
Khaled dodává, že práce s Futurem je úplně jiná než s kýmkoliv jiným ve hře. Prý spontánně nahraje tolik materiálu, že je nejlepší ho nechat v klidu pracovat a následně vybrat ty pasáže, které se pro skladbu nejvíce hodí. Jsou zde prostě všichni ti, které si na desce tohoto typu přejete slyšet. Od starých matadorů, jako jsou Jeezy, Boosie Badazz, Beanie Siegel nebo Jay-Z (!) až po nováčka Fettyho Wapa. Nezapomnělo se ani na Khaledovu vlastní hudební stáj We The Best Music Group ve složení Ace Hood, Vado a Mavado. Velkého prostoru se tentokrát dočkali také zástupci rnb a nejednou zde uslyšíte Chrise Browna s Augustem Alsinou. Příjemným překvapením je i Jeremih, kterého už v lednu budeme moci slyšet v Praze. A krátce ale přesto dokonale se představil i velmistr formátu Johna Legenda.
Khaled je všeuměl a megaloman. Hity servíruje jako na běžícím pásu, jeho botník mu musí závidět snad i Michael Jordan a ještě k tomu si otevřel novou restauraci. Tu vám ukazuje i na obalu desky, kam nezapomněl přidat ani adresu. Pokud byste měli cestu do slunného Miami, přejeme dobrou chuť. A pokud ne, pochutnejte si alespoň na nadprůměrné desce.
