Na debutovou desku ostravského uskupení AK jsme čekali opravdu netrpělivě. Vlastně už od loňského releasu ve formě AK Mixtapu. Ten představoval první ucelený počin, na němž se S. Barracuda, Pastor a DJ Bussy podíleli společně. Nyní je tato trojice zpět. Konečně může nastat Bída & Bolest. Jste připraveni?
Čím vlastně začít? Album se nese v klasickém zvuku, na jaký jsme u obou umělců už zvyklí. I přesto je ale od základu jiné. Ať už co se týče ilustrovaného coveru z dílny Vladimíra Strejčka, nebo ještě lépe při pohledu na samotný tracklist. V něm najdeme minimum hostů, a můžeme si tak vychutnat plnými doušky výkony našich hlavních hrdinů, kteří nejsou zastíněni množstvím, na naší scéně leckdy pochybných featuringů. Své místo dostal pouze Ektor, jehož sloku už všichni dobře známe z videosinglu Cizí tváře a klasický kolaborátor Smack, který svou značkovou flow doplnil skladbu V žádném případě.
Když se zaměříte na seznam producentů, budete možná překvapeni. Ne, že by tu snad nebyla žádná zvučná jména, ale ti z vás, kteří (opět) čekali Lexe Lugera, Drumma Boye nebo Sonny Digitala, budou možná lehce zklamáni. Rozhodně však ne kvalitou odvedené práce. Nejvýrazněji zde pak rozhodně působí jméno Purps. Tento oblíbený beatmaker z gangu 808 Mafia dodal dokonce dvě produkce a nutno dodat, že si rozhodně neudělal ostudu. Ze stejného hnutí zde máme ještě Gezina, chorvatského beatmakera, který balíčky svých zvuků obšťastňuje snad polovinu americké scény.
Dvojicí instrumentálů též přispěli i Street Empire, s nimiž jsme se setkali už u Sergeiova hitu Bomby nebo například tracku Milost z Marpova posledního alba Riot. Drtivá většina produkce pochází sice ze zámoří, najdeme zde ale i domácí producenty – na první desce AK rozhodně nemohou chybět Willy Vynic, ani DJ Bussy. Všechny produkce šlapou jako švýcarské hodinky. Nejsou jednolité, ale přesto fungují výborně jako celek. Bída & Bolest působí opravdu jako album, přesně tak jak bylo od začátku zamýšleno.
A co témata? S. Beezy a Pastorizzle nám dávají přesně to, co chceme. Práce v ulicích, ženy, drogy a peníze. Na nezasvěceného posluchače to může působit lacině nebo snad prvoplánově, ale jde především o CESTU ZA ÚSPĚCHEM, ZKUŠENOST a LOAJALITU – tedy hodnoty, které si určitě zaslouží respekt. Oba dva interprety zde podle mého názoru nacházíme v životní formě. Vytříbená lyrika, striktní promyšlené flows a především stoprocentně návykové hlášky a fráze, které se už teď nebojíme označit za legendární.
Příznačné bídy a bolesti se na albu dočkalo několik jmen na scéně. Svůj názor nechť si každý utvoří sám, co ovšem nemůžeme neocenit, je konkrétnost. Jste-li už znuděni všemi těmi narážkami a dissy někam do prázdna, budete mít v tomto případě radost.
Pochválit musíme i množství hlasových poloh, v nichž Barracudu a Pastora najdeme. Zpěv zní pořád tvrdě, tak jak to nedokáže nikdo jiný, minimálně v Československu. Občas si tak budete připadat, jako byste zrovna poslouchali klasický jižanský rap. Ale ne, jsou to pořád Azurit Kingdom – praví, nefalšovaní a především originální. Nouze není ani o klasické vtípky a místy až bizarní pasáže v tracích, jako například v záležitosti Cadillac.
Deska je tak propracovaná a různorodá, že z ní jen těžko můžeme vybrat nějaký stoprocentní highlight. Každý si zde najde něco a teprve po vícerém poslechu vám bude umožněno docenit veškeré její kvality. Jedno je jisté – v Azurit Kingdom nastavili laťku hodně vysoko.
